Májule zpět v Lisabonu

Po měsíci a půl příjemně stráveném v Praze jsem se vydala zpět do Portugalska. Se třemi bágly jsem se vypotácela z letiště a veřejnou dopravou se dokodrcala k mému novému bydlišti. A skutečně podle sjednaného času a místa dorazil můj nový pan domácí Jorge. Jen se mnou rychle prolítl byt a hned byl pryč. V kuchyni zrovna vyvářely moje dvě nové spolubydlící Portugalky Katia a Cristina. Něco se mnou prohodily anglicky, ale nijak zvlášť moc přátelsky se netvářily. Takhle to je ale s Portugalcema celkem často, potřebujou chvíli, než se osmělej a přestanou se bát, že neuměj dost dobře anglicky. Pokoj je velký, ale ze začátku vypadal nehostinně, studeně, špinavě a nezabydleně. Všemu jsem udělala přítrž. Akorát zima tu je pořád stejná. Přes den tu tedy nebývám a v noci se kuklím do spacáku a peřiny.

Lisabon z ptačí perspektivy

Byt tak nějak ujde, musela jsem dokoupit pár věcí a nemám tu internet a v koupelně je plíseň, ale zato máme terasu, kam se v létě budeme moct usadit. Taky se mi líbí ta lokalita. Je to tu klidný, ale zároveň pár kroků od domu mám několik čísel autobusů a tramvaj s fakt dobrým spojení do centra. Navíc tu nejsou žádný kopce! Jaká úleva. Pěšky si dojdu na trajekt a pěšky se z trajektu došplhám na fakultu. Zatím bylo vždycky sluníčko, takže ta procházka byla fajn. Hodlám si koupit kolo, takže se to ještě urychlí.

Stihla jsem si tu zařídit jen pár věcí, mimochodem jsem se zašla podívat na vyhlášený blešák Feira de ladra (což je v překladu "zlodějský trh"). Nic moc jsem tam nenašla a když jo, tak to měli děsně drahý, natož že jde o dost zašlý, starý a často nepoužitelný věci. Celou dobu jsem hlavně přemýšlela, kolik z těch věcí je skutečně kradených a kolik z nich nakradli ty lidi přímo nebohým kolemjdoucím na téhle tržnici. U některých stanovišť a prodejců to totiž úplně bilo do očí.

Moc dlouho jsem v Lisabonu nepobyla a hned jsem si to namířila do Londýna. Moje kamarádka Pavlína tam totiž pracuje v budhistckém centru. Let byl zpožděn, a tak jsem se na Liverpool street, kde jsme měly sraz, dostala kolem 3 v noci. Páje zas několik autobusů nepřijelo či nezastavilo, takže přijela ještě pozdějš. Na Liverpool street to žilo. Byla taky sobotní noc. Všude se valili opilci v davech. Hned naproti zastávce svítil červený nápis podniku „Dirty dicks“. Vyzvedla jsem Pajču na zastávce a pak jsme se doubledeckerem odvezly k ní domů. Bydlí jen čtvrt hoďky od centra, ale v pěkný, klidný čtvrti. Budhistické centrum je celkem velké. Mají tam meditační místnosti, kavárnu, kanceláře, kuchyň, pokoje pro zaměstnance a pro hosty. Nejsou to tak uplně pokoje, jako spíš cely. Ta budova kdysi byla soudem a vězením. Měli tam ale krásně teplo a útulno. Všechno bylo ze dřeva nebo barevně vymalované. Všichni jsou tam milí a usměvaví, prostě fajn atmosféra. Dvě noci jsem spala v meditační místnosti se svítícím Budhou na stěně. Třetí noc mě šoupli do cely. 

Budhacentrum z venku

moje ložnice

Ráno jsme se šly projít po sousedství. Bylo pěkný počasí. Odpoledne jsem si zajela do Národní galerie. Bylo tam sice dost narváno, ale líbilo se mi tam. Měli totiž dost známých obrazů. Večer jsem vyzvedla Páju v budhacentru a pak jsme se šly podívat do hospody Toulouse Lautrec, kde měla hrát živá hudba. Ukázalo se, že jde o nějakou ženskou jam session. Hrála tam kapela složená jen z ženštin a pořád dokola se ty hudebnice střídaly a přicházely na scénu nové. Docela to tam rozjížděly. Hlavně když zpívaly černošky, tak to bylo celkem divoký. Ale všem jim to hrozně šlo. Další den jsme navštívily Science museum. To ale bylo dost zavalený školníma skupinama, což jsem rozdejchávala dost těžce. Takže jsme to pak prošly dost zrychleně. Dobrá byla sekce o kosmonautice (jak kosmonauti spěj, jedí, choděj na záchod), sekce o materiálech, kde si mohl člověk věci ohmatat, a taky vývoj medicíny, kde byly ukázány scény z historických ordinací. Pak jsem ještě nakoukla do Victoria&Albert Museum. To je strašně velká budova se spoustou různých expozicí. Já jsem si jen prohlídla samotnou architekturu zevnitř budovy a pak jsem popojela do Tate Britain, což je galerie s britskými malířy. Speciální výstavu tam měl William Turner a William Blake. Taky to byly dost hezký prostory. Potom jsem se prošla přes řeku až domů. Dala jsem si supr budha vege večeři, dáchla si v nový cele a až Páje padla, vyrazily jsme zas do Lautreca. Tentokrát tam byl jazzový jam, takže to bylo o dost umírněnější než včera. Muzikanti se tam ale taky střídali, jak se jim zachtělo. Sedli jsme si ke stolku poblíž dvou postarších dam a dala jsem se s nimi do řeči. Byly milý a jedna z nich řikala, že bude během večera zpívat, že sem chodí každej tejden a zpívá s nima už asi 10 let. Bylo to tam zas příjemný a Pája litovala, že sem zašla až se mnou, když za týden opouští natrvalo Londýn. Další den nám zas chvíli trvalo než jsme se probudily a přichystaly na cestu, takže jsme stihly jen projít výstavu Sherlocka Holmese v Museum of London. Sherlocka hrály už snad desítky herců a první někdy v roce 1921. Měli tam různé rekvizity a plány Londýna, kde se ty příběhy odehrávaly. Pak jsem si už jen dala oběd a rozloučila se s Pajčou. Škoda, že jsem nemohla zůstat déle. Měly jsme se totiž náramně.

starý známy Paolo Uccello

Národní galerie na Trafalgar square

zpěvačky v akci

Science museum

Victoria/Albert museum

moderní archtektura na předměstí

Přiletěla jsem zpět do Lisabonu v úterý večer a doma zas nikoho nepotkala. To je dost velkej rozdíl od minulýho semestru. Další den jsem vyrazila na nákupy do IKEA. Cítila jsem se tam jako doma, prostě jako v Praze na Čerňáku. Pořídila jsem si pánev, kytku a další vymoženosti do kuchyně a pokoje. Večer jsem se vydala seznamovat s novýma lidma na Tandem party, kde jsme se měli učit nový jazyky a seznamovat se s novýma kulturama. Potkala jsem tam pár sympatických lidí, asi nejzajímavější byl Ind Nichin. Doteď jsem tu totiž nepotkala nikoho z jinýho kontinentu. Potom jsme se šli ještě s několika lidma projít na Miradouro a filozofovali o životě. Ve čtvrtek jsem měla schůzku s mým vedoucím projektu. Vyzkoušela jsem si tedy nový způsob dopravy na fakultu. Pěšky jsem došla na trajekt, přijela obří loď, která může převézt tak 20 aut. Nastoupilo tam asi 10 lidiček a jeli jsme. Dovezla jsem se na Porto Brandao a odtud jsem šla 20 minut do kopce. Bylo ale pěkně, takže jsem si to špacírovala jen v tričku. Můj vedoucí Pedro je sympaťák, ale neuvěřitelně ukecanej. Strávila jsem tam u něj 2,5 h a skoro nic ohledně mý práce jsme nevyřešili. Navíc mi furt řikal, že tomu tématu zas tak nerozumí a spolíhá na mě, že to vezmu do svých rukou. Tak to mě teda moc neuklidnilo!

nová cesta do školy

Ze školy jsem přejela do centra Lisabonu na první hodinu portugalštiny. Dala jsem se tam do řeči s Italkou a Francouzem a shodou okolností pracujou na stáži na stejný fakultě! To mě celkem pobavilo. V pátek jsem se vydala do tepla a za wifi do Art knihovny, která je součástí musea Celeste Gulbenkian. Je to taková funkcionalistická budova skoro v centru Lisabonu obehnaná krásnou „zenovou“ zahradou. Člověk se může usadit do klidných zákoutí, i jezírka tam mají. A knihovna je taková malá, ale je z ní výhled právě do zahrady. Člověk tam může chodit zdarma, když studuje něco co má co dělat s uměním. Večer byla erasmácká grilovačka. Během čekání na kamarády jsem se tam dala do řeči se třema Rumunama a zahrála si pinčes. V sobotu jsem vyspávala a pak se vydala prozkoumat nejbližší plavecký bazén. Je dotovaný obcí, takže tam člověk může jen za 2,30 euro. Přišla jsem v dobrou hodinu a tak jsem měla vlastní plaveckou dráhu. To se celkem povedlo. Večer jsem se shledala se dvěma kamarádama z minulýho semestru. Bydlej v novým bytě, tak jsem se seznámila s jejich spolubydlícíma, kromě jiných individuí i s kocourem a křečkem. Pak se šlo k někomu jinýmu do bytu a byla tam celkem velká narozeninová párty. Mluvila jsem s hrozně moc lidma, bylo to fajn, ale už vůbec nevim, kdo mi co řikal a kdo byl kdo zač. V neděli jsem si udělala velkou radost ve formě malého kamarádíčka přímotopa. Takže tu teď doma vegetíme spolu.

výhled z knihovny