Týden zase utekl jako nic. Ve středu večer jsme se opět v hojném počtu sešli v našem oblíbeném Rockpubu. Ve čtvrtek jsem měla zase moji oblíbenou hodinu Diagnostiku a konzervaci kamene. Odpoledne jsme se dostali i do laborky a měřili nasákavost kamene. Přitom se mnou pořád portugalské osazenstvo vtipkovalo na téma mojí jazykové (ne)vybavenosti. Tak jsem je pak učila některý český slova, a aby to bylo tématický, tak se profka Amélie chtěla hrozně naučit "vápenec".. Pátek byl krušný hlavně kvůli nepojízdnému metru do sul (tedy tramvaji na druhé straně řeky). Nějaké auto totiž najelo do kolejiště a zaseklo se tam. Prý se to stává dost často. Musela jsem dojet do školy autobusem a přitom dávat rady ostatním Portugalcům, že je tenhle bus opravdu doveze k fakultě. Nad neznalostí Portugalců místní dopravy mi občas zůstává rozum stát, ale podrobněji se téhle problematice asi budu věnovat v extra příspěvku. Večer jsem si ale ranní strádání vynahradila. Jeli jsme totiž za Maďarama dělat hamburger párty. Nakoupili jsme spoustu ingrediencí a vína a dali se do práce. Po asi hodinové snaze nás všech, jsme se řáďácky natlásklli výbornýma burgerama, zapili to pálenkou a bílým Portským. Kecali jsme a koukali na Jak vycvičit draka II asi do 4 do rána.
Sobotu jsme celkem obstojně proflákali. Vařili jsme brokolici a lívance a večer jsme šli s ostatníma do Bairro Alto. Další ráno jsme ale museli vstávat na výlet. Vydali jsme se na nejzápadnější výběžek Portugalska - Cabo da Roca. Přejeli jsme vlakem do Cascais a odtud se převezli turisticky adaptovaným autobusem na místo určení. V podstatě se jedná o vyhlídku s vysokým památníkem (nebo prostě kamenem uprostřed), kde se fotí halda turistů, která pak hned zase nasedne do autobusu. My jsme se ale rozhodli se projít dál po útesech a asi po půl hodině (možná víc) jsme došli k poloskryté pláži Ursa, kde se koupali asi jen místní (a dost z nich to vzalo po nudistickém způsobu). Bylo pěkný počasí a pláž bylo naprosto báječná. Hned jsme naběhli do obřích vln a nafotili jsme spoustu fotek, hlavně jak kluci blbnou ve vodě, topí se a nebo se v boji proti vlnám drží za ruce. Chvíli jsme si dali šlofíka a peklo do nás slunce, když najednou jsme se všichni naráz vzbudili, protože v jeden moment to rozbouřený moře se spoustou vln uplně utichlo, vůbec jsme nepochopili, co to bylo, ale všechny nás to vymrštilo z osušek. Vyšplhali jsme zase zpátky na útesy a stopli jsme si jednoho nudistu, aby nás autem převezl přes megakaluž. Nacpali jsme se do zpátečního autobusu a když jsme se hladově navrátili domů, čekalo na nás překvapení v podobě zapečeného lilku s rajčatovou omáčkou od našeho Itala Waltera. Och, to byla dobrota!
Žádné komentáře:
Okomentovat