Májule v Lisabonu: Jeskyně, kajaky, Kmotr a surf

Abych pokračovala v příběhu.. tak tedy myslím, že za zmínku stojí, jak jsme si ještě jeli užívat jedny z posledních letních dnů na Costu, tedy pláž čtvrt hoďky od fakulty. Byly obrovský vlny, tak jsme zas blbli, ale byly tak silný, že mě to několikrát hodilo na zem do písku. Bylo to fajn poškolní odpoledne.

Den nato jsme vyrazili na večeři do ilegální čínské restaurace. Vypadá to trochu jako když jdete k někomu do bytu (ale s tou ilegalitou jde možná jen o nějaký mýtus). Bylo tam strašně narváno, tak jsme se k lístku dostali asi až po půl hodině. Objednali jsme si všechny možný typy jídel, abysme ochutnali co nejvíc a hlavně tak u poloviny jsme vůbec netušili, co to bude. Taky jsme si dali čínský pivo, který nikomu moc nechutnalo a mě připomínalo zázvorovou limonádu.

V sobotu následoval parádní výlet do vápencových jeskyní Mira D´Aire. Nasedli jsme do připraveného autobusu a za hoďku a půl dorazili k jeskyni. Byla celkem velká, ale třeba na Slovensku jsem viděla větší. Co ale české ani slovenské jeskyně nemají, byl výtah! Pak jsme přejeli ke břehu řeky, která se po chvíli vlévá do řeky Tejo, a nasedli na kajaky. Bylo krásně, slunce pálilo jak v srpnu, všichni na sebe stříkali z jedné lodi do druhé vodu, předjížděli se a strkali do sebe. Dojeli jsme k hradu na ostrově uprostřed řeky. Bosí jsme vyšlapali nahoru a vydrápali se na věž s výhledem. Ještě skupinová fotka, jak jinak a zas jsme klopýtali nazpět. Nabrali nás zase do autobusu, doschnout jsem ale stihla až v Lisabonu.

ostrovní hrad Almoroul

V neděli nás čekal Drinkfather :D Tedy sledování Godfathera a popíjení. Dojely jsme s Pet na Costu někdy v 11 a jaly se péct banánovkovej koláč. Pak jsme šli za Jasperem a Angelem na pláž. Koupili jsme lítající talíř. Blbli jsme zas v obřích vlnách a přitom se snažili házet frisbee, ale vždycky nás ty vlny děsně sejmuly. Pak jsme se jen tak vyvalovali na pláži a kecali. Hlad nás pak vyhnal z pláže do burger hospody a cestou jsme ještě nakoupili zásoby na večer. U Gabi doma jsme pak mazali jednohubky, pojídali koláč a taky samozřejmě řešili Jonathanovy hádanky. Pak jsme se konečně vrhli na sledování Kmotra a k tomu jsme měli různá pravidla, kdy se má pít. Jedno z nejbizarnějších asi bylo napít se, když uvidíme Cristiana Ronalda, ale i to se několikrát přihodilo.

že by zrovna někdo hlasitě zapískal?

Minulý víkend jsme se konečně přihlásili na hodinu surfu. Byly hrozný vlny, jako obvykle. Nasoukali jsme se do neoprenu, cvičili jsme chvíli na pláži a pak naskočili do vln. Myslela jsem, že to bude jednodušší, ale ty vlny mě furt vrhaly nazpátek a prkno taky. Instruktoři se nám snažili pomáhat ale většinu času jsem jen bojovala o život. Pak mi začala téct krev z nosu... klasika. Ke konci lekce jsem ale byla schopná se i na to prkno postavit. Totálně mě to ale vyčerpalo jako už dlouho nic. V neděli jsem vyjela sama do Beléma. Prošla jsem si klášter, pak zamířila na Věž, cestou jsem se dala do řeči s nějakou arménskou turistkou, tak jsme věž prošly spolu. Chvíli jsem si početla knížku na břehu řeky, potkala ještě několik erasmáků a prošla muzeum kočárů.