Májule v Lisabonu: Sesimbra, rockový koncert a botanická zahrada

Když jsem předtím tvrdila, že tu čas ubíhá strašně rychle, nyní musím říct, že jeho rychlost se snad zvýšila na kosmickou. Už je začátek dubna, slunce začalo pořádně pálit a všichni vypadají jako růžová prasátka, já zase jako Rudá kotleta. Co se na koloběhu dní nemění s zůstává vždy pevným bodem jsou čtvrteční veganské večeře v RDA. Pořád vaří výborně a je to pokaždé trochu jiné. Posledně naprosto zabodovaly jarní závitky se sladkou chilli omáčkou. Navíc se tam vždycky sejdou všichni mí milí lidé a pokaždé se tam seznámím zase s novými. Taky tam mají stolní fotbálek, takže jsem to v něm pěkně natřela Indovi, popíjejíc u toho domácí pivo se zvířecíma etiketama.

V pátek se tu nemluvilo o ničem jiném, než o zatmění slunce. Ráno jsem měla čas, tak jsem se pomalu probudila a dojela do Beléma. Z planetária tam vytáhli na ulici teleskopy a člověk si to mohl pěkně přiblížené prohlédnout. Zrovna když jsem dorazila, začala tam paní hlásat, že je zrovna 9:01 a zatmění dosáhlo maxima. No paráda, mrkla jsem do teleskopů a zase šla.

Další den jsme si šly poslechnout koncert Bacha v metru. Měl být do 18h, já jsem dorazila někdy v půl pátý, umělci hráli asi deset minut a pak to zabalili. Tak jsme se ještě prošly kolem řeky a já pak jela na večeři k Polce Kasie, kterou jsem poznala přes vegandinner. Poznala jsem tedy i jejího přítele Marka. Ukuchtili zapečené těstoviny a pak jsme si dali víno. Jsou to hrozní sympaťáci, žili v Praze a Čechy mají fakt rádi. Nejvíc prý zbožňují smažák a černý Kozel. Taky znají hospodu Big Lebowski, která již dnes nefunguje, ale bylo to fakt dobrý místo, kde každý zaplatil, kolik se mu chtělo. Dokonce znají majitele toho podniku. Kecali jsme teda o Čechách a Polsku a turistice a Portugalsku a neschopnejch Portugalcích. Nakonec mě pozvali na další den na výlet do Sesimbry, což je městečko na jih od Lisabonu. Byla jsem nadšená a volala jsem Marielle, jestli s náma taky nepojede.

Další den po tom, co si Poláci zaběhli minimaraton přes lisabonský most, jsme se srazili na Campo Grande a vyjeli na jih přes Vasco da Gama most. Bohužel začalo docela poprchávat. V Sesimbře jsme měli sraz s polskou rodinkou, která tu cestuje. Znají se s našimi Poláky přes své cestovní blogy. Bylo to naprosto úžasně fungující rodinka. Dva manželé něco přes třicet a dvě děti, Kajtek měl 4 roky a malé batole 10 měsíců. Byli s nimi i prarodiče. Tahle rodinka cestovala tři měsíce na kolech po Maroku a pak teprve přijeli do Portugalska. Fungovali jako správný tým. Měli náš obdiv. Ze Sesimbry jsme dojeli auty na Cabo Espichel, což je místo na útesech s pěknými výhledy. Trochu jsme se tam prošli a našli místo, odkud jsou vidět dinosauří stopy. Deštivou náladu nám na konci dne spravil překrásně rudý západ slunce. Popojeli jsme pak do Sesimbry a šli se najíst do restaurace. Objednali jsme si společně všechno možné a uždibovali ze všech talířů. Takže jsme mohli ochutnat několik typů ryb i mořských příšer.

Další týden jsem jen sháněla nové bydlení, domluvila jsem si několik schůzek k obhlédnutí bytů. Čím blíž centru, tím větší otřes. Nakonec jsem se rozhodla pro byt na Areeiru, dva vchody od Nichina a pár ulic od Marielly v krásným prosluněnym bytě s dvěma Portugalcema, Kubáncem a kocourem. O víkendu jsme konečně vyrazili na rockový koncert. Měl být od půl 11 v Sabotagi, ale nakonec začali hrát až o půlnoci. Jeden člen kapely se nás přišel zeptat, jestli by nám nevadilo, že by začali ještě o dalších deset minut později (což u Portugalců je tak půlhodina až hodina), tak jsem mu řekla, ať už začnou a zjevně ho to nějak vzalo, tak nám všem koupil pití, abychom při dalším čekání netrpěli. Nejdřív hrála překapela - dva týpci na kytary a ten druhej se ještě snažil podupávat na bicí. Po nich přišla kapela The Moonshiners. Bylo to bombový, nadupaný. Na bicí hrála holka a pak tam byl kytarista a harmonikář (na foukací) a oba zpívali a občas se k nim připojilo ságo a a asi v půlce přišel basák. Pořádně jsme si zatrsali.

V sobotu jsme se domluvili, že budem pozorovat západ slunce z Jardim de Torel, nikdy jsem tam nebyla, takže jsem zase objevila něco nového. Potom jsme měli domluvený sraz s klukama, které znám z minulého semestru. Hlavně jsem po třech měsících zase viděla Jonathana. Luca nám zamluvil míst v ilegální čínský restauraci, která už je ale tak profláklá, že snad ani ilegální být nemůže. Objednali jsme 5 jídel pro 6 lidí a nebyli to ani schopný všechno sníst, jaký porce tam dávaj. Nejlepší byly jarní závitky a kachna. Potom nás kluci vzali do nového podniku Anos 60, kde měli dost dobrý pivo a hrál tam týpek živě na kytaru.

stará garda

V neděli jsem si udělala relaxační den a šla do Přírodovědnýho muzea a přilehlé Botanické zahrady. Bylo v ní fakt krásně a taky parádní počasí. Taky tam měli pavilonek s motýli. Cestou jsem si dala svačinku v Pastelarii - galao a zákusek Rocha Real, což byla snad největší sladká hrouda, jakou jsem kdy viděla.