Tento týden se nesl ve znamení zařizování, nechápání a stresu. Starosti jsme se ale samozřejmě snažily kompenzovat setkáními s novými lidmi a ochutnáváním místních pochutin a opojných nápojů. V úterý jsme končeně vyrazily na pláž, cesta nám ale zabrala 2 hodiny. Příště vyzkoušíme asi pláž jinou. Voda ale byla príma bájo, po koupačce jsme se pak uvelebili v písku a skoro všichni usnuli. Na cestu domů (s vidinou dvouhodinového kodrcání) jsme se posilnily párkem v rohlíku, jemuž zde mimochodem říkají Cachorro, tedy "pes". Se psem v žaludku se nám hned cestovalo veseleji.
Ve škole jsme tedy ještě nezačaly, jely jsme tam ale na několik schůzek a obepsaly spoustu lidí maily. Připadáme si trochu jako nechtěný sirotci. Snad se to nějak vyvrbí příští týden. Se vším je zkrátka nějaký zádrhel.
V úterý jsme se vrátily z pochůzek a v kuchyni sedělo asi 10 Španělů. Byli to Ivyho kamrádi (spíš kamarádky), tak jsme se zas naučily nějaký španělský slovíčka, poněvadž anglicky se jim povídat moc nechtělo. Nicméně Italka uvařila pro všechny těstoviny a i pivečko pro nás měli. Takže jsme byly rády, že je tu všechny máme.
Včera jsme jeli s novou skupinkou lidí "na druhý břeh". Popili jsme víno na molu pod majákem, dali si rybičky v restauraci a pak pokračovali do centra Lisabonu, do vyhlášeného Bairro Alto. Stačí, aby se tudy člověk jednou prošel a už objevuje na každém rohu staré známé, se kterými prohodí nějaké to slovo. Naše tvrdé jádro ale zatím tvoří Maďaři Gabi a Tomi a Němka Johanna.
posezení u majáku
západ slunce z druhého břehu
naše tvrdé jádro
noc v Bairro Alto
Dnes jsme se zúčastnili Rally Challenge, což byla taková orientačně poznávací hra po městě. Dozvěděli jsme se něco o Lisabonu, mluvili s místními, nafotili pár fotek, zkusili jsme recitovat v portugalštině a poznali zase nové osazenstvo - v mém týmu "Pretend this has never happend" Němky, Italku a Holanďana.
Žádné komentáře:
Okomentovat