Sintra

S ESN jsme podnikli výlet do Sintry. Nachází se kousek od Lisabonu a podle všech průvodců je to jeden ze sedmi divů Portugalska. Celé město je zapsáno v seznamu UNESCO. Jako obvykle jsme na srazu čekali skoro hodinu, než se celá skupina odebrala na vlak. Po půl hodině jízdy jsme se davově vyvalili do města, došli jsme na hlavní náměstí před Královským palácem. Tam nám dali ochutnat místní specialitu „travesseiro“. Jedná se o závin z listového těsta s jablkovou náplní. Byl celkem dobrý, ale pokrytý pořádnou vrstvou cukru, takže se pak člověk cítí, že má se sladkým na týden vystaráno.

 Královský palác z dálky

Královský palác zblízka

Z náměstí jsme vyšplhali skrz pěkný lesopark k Palácio Nacional da Pena, což byl v minulosti nejdřív klášter. Po zemětřesení v roce 1755 byl opraven a dostaven Ferdinandem II. Dnes se v něm mísí romantické prvky s islámskými. Části paláce, které byly pokryty portugalskou keramikou „azuléjos“ byly bohužel z větší části pod lešením. Ostatní části nám připadaly až trochu moc přeplácané, samá cimbuříčka a barevnost. Asi nejlíp vypadá palác z pohledu z dálky. Jedná se o dost turistickou záležitost, takže jsme se museli pořád prodírat davy. 

 Palác z ptačího pohledu (vypůjčeno z internetu)

Po prohlídce jsme si daly svačinu a kafíčko v zapadlé kavárničce, dál od proudících mas lidí. Dál se šlo do zahrad Quinta da Regaleira. Jsou to zahrady s palácem a labyrintem malých a větších cestiček, průchodů, průlezů, věžiček, vyhlídek, jezírek, jeskyní a obřích studní se schodišti. Nejvíc se nám asi líbila tmavá jeskyně pod vodopádem. Celkem jsme se tam vyřádili. Pak jsme ještě prošli palác, kde hráli páni trochu jazzu.

 Déšť nás pak vyhnal rychlým krokem na spoj do Lisabonu. Ve vlaku jsem si náhodou sedla k dalším Čechům. Domluvili jsme se, že zítra vyrazíme na festival světla. Rozprchli jsme se domů a my si s Péťou daly povalečský večer s filmem a pivem.