Dnes jsme se již bez problémů
transportovaly do školy metrem, trajektem a tramvají. V 9:30 byl sraz
s ostatníma Erasmákama v kampusu. Sešlo se tam možná kolem 50 lidí.
Řekli nám něco málo o škole a pak každý řekl odkud je a co studuje za obor.
Vypadá to, že do Portugalska jezdí především Brazilci, Španělé a Italové. Čím
to asi bude.
Pak si nás rozebrali místní
studenti podle našich oborů. Čekaly jsme, že budeme tvořit skupinku jen my dvě,
ale překvapivě se k nám ještě přidala Johanna z Německa, která
studuje politologii (aha, tak to dává smysl). Na její univerzitě jí sdělili, že
tu může studovat, co chce. Naše průvodkyně Ana byla moc milá a upovídaná
Portugalka. Ukázala nám školu a náš department. Pak se šlo hromadně na oběd do
menzy. Portugalci na ní dost nadávali, ale my s Péťou na ní sázíme a
počítáme, že bude v příštích měsících zdrojem naší obživy. Za 2,50 tu
dostanete polívku, housku, hlavní jídlo, pití a dezert. Zatim si nemůžeme
stěžovat. K jídlu jsme si vybraly vajíčka plněný tuňákem a obalený ve
strouhance. Ve 2 nás naládovali do autobusu a jeli jsme se projet do Almady,
což je městečko vedle naší školy. Byl odtud parádní výhled na Lisabon na druhém
břehu. Snažily jsme se bavit s co nejvíc lidma a jakžtakž jsme se
seznámily. Bylo nás ale opravdu hodně a Jižani se rozskupinkovali a bavili se často
svým jazykem. Na konci exkurze jsme vytvořili skupinu „Výchoďáků“ – tedy my,
Němky, Maďaři, Polák a Litevec.
Portugalští průvodci byli ale moc
milí a nápomocní. Bavili jsme se dokonce s jedním, který byl na Erasmu v Praze a studoval na ČVUT. S naší Anou jsme se domluvily, že půjdem večer na
videomapping (promítání videa na budovu) na hlavním náměstí. Projížďka skončila
asi v půl 7, dovlekly jsme se domů a vrhly se na večeři (námi již oblíbené
houstičky se slaným máslem). Daly jsme si šlofíka a zas vyrážely ven. Šel s námi
i Ivan, prý se jdou s kamarády taky podívat na video. Chtěli jsme zalézt
do metra, ale byl do něj zavřený vchod. Ptali jsme se kolemjdoucí, co to má být
a ona řekla, že musíme na další stanici. Tak to ten sraz ale nestihnem. Když
jsme dorazili do metra, signalizace oznamovala, že další jede až za 10 minut.
Tak to teda přijdem hodně pozdě. Sedli jsme si na lavičku a najednou jde kolem
Rui, Portugalec od nás ze školy. Smál se, protože si myslel, že ON jde pozdě na
sraz. Navíc říkal, že mu Ana psala, že nestíhá. Psala jsem Johanně, že přijedem
později. Obratem mi přišla sms, že má taky zpoždění. To jsme to všichni pěkně
zvládli. Nicméně video jsme i tak stihli. Byla to moc pěkná podívaná, dost
podobná tomu, co jsem už viděla v Praze, ale tady dokonce hrála jejich
tradiční hudba Fado. Sedli jsme si pak na pobřeží a kecali. Všichni ale po
dnešku byli dost unavení, a tak se nás většina odpojila na (skoro)poslední
metro.
Žádné komentáře:
Okomentovat